Chorvatsko (květen 2009)

Tak jako minulý rok, přišel i na tento květen čas na naše, skoro už by se dalo říct pravidelné, soustředění v Chorvatsku. Tentokrát jsme se rozhodli změnit lokalitu a místo na několikát navštívený ostrov Pag jsme vyrazili do východní části Istrijského poloostrova, konkrétně do městečka Moščenička Draga, kde probíhalo soustředění slovenského Samba týmu, ke kterým jsme se připojili a kterým tímto děkujeme za poskytnutí informací o apartmánu a strpění naší přítomnosti.

Na Ostravský tým FTO Ostrava o.s., se kterým jsme úspěšně absolvovali několik předešlých akcí jsme samozřejmě nezanevřeli, ale vidina o pár hodin kratší cesty a poznání nových krajů a obličejů slovenských bratří při poradě zvítězila na celé čáře. Termín odjezdu byl stanoven na 7.5.2009, 20.00 hodin. Se standardním zpožděním jsme vyrazili ve složení, Hynek Švarc, Václav Novák, Daniel Červenkov, Ruda Sedláček. Vaškem mnoho let slibované nové auto bohužel opět nevyšlo a tak nás opět vezla stará kráska Hyundai Sonáta, která se prohýbala pod nákladem našeho vybavení. Po cca devíti hodinách cesty jsme dorazili na místo, kde, po prvotním kontaktu s rozespalými slovenskými bratry, jsme se ubytovali a konzultovali obsazení pěti postelí čtyřmi lidmi, kdy nás Ruda promyšlenou strategií vyšachoval a zabral si dvoulůžko. Velké plus byla paní domácí, která byla velice příjemná a ochotná. Velké mínus pak bylo zjištění polohy apartmánu vůči moři, kdy cesta na pláž zabrala cca 15 min cesty - což se zprvu jevilo jako příjemná procházka, ale cesta zpět, s mokrým vybavením a po ponorovou únavou, byla utrpením. Nicméně tenhle neduh jsme odstranili dojížděním autem. Díky lokaci apartmánu, do malých skupin roztříštěného slovenského týmu a množství kotvících bójek na moři se náš kontrabalast ukázal jako nepoužitelný, což byla velká škoda při tak velké účasti freediverů.

Viditelnost v moři je na Istrii holt horší než na jižnějším Pagu, kde jsme byli před rokem. Viditelnost 5 až 10m byla srovnatelná s viditelností na Sv. Marině jižněji na Istrii, kam jsme jezdili ještě před tím, než jsme začali jezdit na Pag.

Pátek 8.5.2009
Po vybalení cajků a krátkém odpočinku jsme se rozhodli pro první a podle přikázaných instrukcí Hynka - rozcvičkové mělké ponory. V praxi to pak to znamenalo, že jsme všichni opravdu disciplinovaně okamžitě lupli svá dosavadní maxima a to včetně Hynka, který po -35m a dvou minutách pod vodou s trochou krve z dutin na dlani konstatoval, že to takhle nejde, že příště už musíme postupné zvykání si dodržet. Po rozpotápění jsem se šli podívat, co nám Moščenička Draga nabízí. Na pobřeží byla poměrně příjemná kavárna s výbornou zmrzlinou, průměrnou kávou a lehce podprůměrnou pizzou, která ale byla rozhodně lepší než instantní těstoviny :-) K našemu velkému zklamání v místním marketu neměli Karlovačko. Ať si kdo chce co chce říká (a pije lihoviny dovezené z domova) pro nás prostě Karlovačko a Chorvatsko patří jedno k druhému a Karlovačko je pro nás symbolem večerního posezení, relaxu po náročném potápecím dni. Tak jsme neváhali a zajeli si pro několik bas do nedalekého (asi 20km vzdáleného) obchoďáku. 

Sobota 9.5.2009
Sobota už se nesla v duchu překonávání našich dosavadních maxim. Mně se povedly celkem tři identické ponory do -31,1m, což ovšem bylo stále o 30cm méně než je moje maximum. Ruda si zakopal svůj osobák a to -33m což je pro začátečníka na hloubkách velice slušný výkon. Dan si od Hynka půjčil monoploutev, kterou měl poprvé v životě na nohou a jen tak si švihnul -38m, což ho přivedlo k úvaze o nákupu své vlastní. Hynek se standartně věnoval free immersion a několika ponory k platu resp. na dno, posunul svůj osobák na -41m.
Po krásných ponorech jsme vyrazili na zmrzlinu a pizzu. Potom po informaci slovenských bratrů, že se večer bude grilovat, jsme nakoupili pár ryb ropušnic, vepřový stejky a nějaký ten Dalmácký pršut. Ropušnice byl od Rudy výborný tip, chutná trochu podobně jako pstruh. Paní domácí když nás s nimi viděla, nám připravila skvělý česnekový dip. Další nápad, jak se později ukázalo ne už tak dobrý, byl můj a to zkusit uklohnit pár slávek, které byly na kotvicích lanech bojí i na útesech v moři. Dan, maje už se slávkami bohaté zkušenosti, se už po pouhém pohledu tvářil skepticky, protože tušil, že na tomhle místě není moře nic moc a tudíž ani slávky nebudou žádná sláva. Nicméně pár slávek (igelitku) jsme posbírali a Dan nám je připravil. Moc se však neujaly. Večer jsme poseděli u grilu se slovenským týmem, který byl trochu překvapený z Hynkova apetitu (4 ryby, co to je, pozn. Hynek) a který se po nějakém čase postupně a nenápadně odebral na privat party na druhou stranu baráku. Výdrž pro poslouchání naší drsné české hatmatilky měl akorát Brčo, který se ukázal jako výborný parťák už před rokem na mistrovství ČR v Ostravě. 

Neděle 10.5.2009
Pro slovenský tým to byl poslední den pobytu a pro nás poslední možnost ukázat, co v nás je. Nemělo smysl měnit lokalitu, protože jsme sebou měli pouze 40m dlouhé lano. S Garama jsem se potápěl pouze první den a nyní už jsem druhý den dráždil mojí specialfins dolphin carbon monoploutev. Kdybych si jí ale vyřízl z kusu překližky vyšlo by to asi na stejno, koupil sem si tvrdost hard. Druhý den už mne z monoploutve opravdu bolely nohy a musel jsem jí u bójky občas sundat. Hynek si dával krásné ponory free imersion a jak se už ukázalo předchozí den, 40m lano už pro něj není dostačující. Dan při pokusu o 40m zdárně doplaval na dno, ale budík je budík a ten ukázal pouhých -39m. Ruda byl spokojen se svými -33m a dělal buddyho a fotografa. Já jsem se nakonec překonal a s monoploutví jsem si dal -35m což byl můj cíl pro toto soustředění. Po přezutí do Gar na odpolední ponor jsem se po monoploutvi cítil jak v bačkorách :-) Večer už jsme trávili pouze v pánské společnosti našeho týmu, a tak přišel čas na Karlovačko, pršut a doutníky. 

Pondělí 11.5.2009
V pondělí už jsme jen pobalili věci, vyslunili se na pláži, užili si pobřeží, dali si na rozloučenou pizzu, kávu a zmrzlinu, zamáčkli slzu a vydali se směr ČR.

Celkem by se dalo toto soustředění shrnout jako slušná akce. A doufám, že tak jako já, si ho užil Dan, Hynek i Ruda. No tak na shledanou Chorvatsko asi zase za rok :-)
 

Vašek